Zaslíbená zem

Autor: Jana Černičková | 21.1.2013 o 10:24 | (upravené 21.1.2013 o 11:09) Karma článku: 6,54 | Prečítané:  771x

Už několik desetiletí vnímáme Kanadu jako jedno z nejatraktivnějších míst pro klidný a bohatý život. Mněla jsem to štěstí, že jsem mohla strávit rok ve Vancouveru na pracovních prázdninách, které mněli původně trvat jen tři měsíce. Zatím co jsem bydlela u svého bratra, který tam emigroval před pěti lety, pochopila jsem, proč z této krajiny nikdo nechce odejít. Proces emigrace hodně odrazuje, i když je každým rokem jednodušší. Už jen kvůli ročnímu pracovnímu pobytu jsem musela poslat „tunu“ formulářů a dokumentů na ambasádu, včetně motivačního listu a potvrzení z banky, že se nechystám zneužít kanadský sociální systém. Programu „Zažijte Kanadu“ se můžete účastnit jen jednou v životě a také není možné si pobyt prodloužit. A tak jsem se rozhodla využít všech 12 měsíců, i když všichni doma očekávali můj návrat na konci léta.

Dolní Lonsdale s Grouse Mt. v pozadíDolní Lonsdale s Grouse Mt. v pozadíhttp://www.google.sk/imgres?um=1&hl=en&sa=N&tbo=d&biw=1280&bih=6

 

Když pomyslím na svého bratra, nutno přiznat, že se na Slovensko od emigrace vrátil jen jednou – po dvou letech, přičemž nás opouštěl údajně taky pouze na tři měsíce. Co na té Kanadě je, že tam každý zůstává déle, než zamýšlel? Nemůžu mluvit za celou krajinu, protože každá province se v mnohém liší, ale viděla jsem nějaká místa v Britské Kolumbii, o něco víc ve Vancouveru a hodně v Severním Vancouveru, co je, podle mého názoru, nejlepší místo na bydlení na světě. Ceny nemovitostí potvrzují, že ostatní lidi myslí stejně jako já: vysoký zájem přistěhovalců zvedá ceny natolik, že si tu skoro nikdo nemůže dovolit vlastní bydlení. „Severní Van“ (jako tuhle čtvrt přezývají místní) leží mezi horami a oceánem, díky čemu je výborným místem pro outdoorové aktivity. Na druhé straně si můžete zajet za kulturou do „downtownu“ (centra města), které je vzdálené pouhých 15 minut seabusem (doslova mořským autobusem!). Pokud se vám přírodní les zdá být příliš daleko, můžete jít do jednoho z parků, které najdete na každém rohu ulice. Když se na Severní Vancouver ležící ve strmém svahu podíváte z druhé strany zálivu, polovina jeho plochy je zelená! Navíc má každý dům nebo bytovka svou vlastní zahradu se zahradníkem, jakoby lidi soutěžili, kdo vytvoří hezčí kus přírody přímo na svém pozemku. Také je po setmění běžné vidět medvídky mývaly a skunky. Asi byste čekali, že se lidem tyhle vzácná zvířata líbí, ale oni je spíš považují za drzé a otravné, protože žebrají jídlo. Jeden z nejúžasnějších zážitků pro mě bylo vidět medvěda před kavárnou. Žijí totiž v lesech na kraji Severního Vancouveru, takže byste je mněli očekávat kdekoliv a kdykoliv. Život v této čtvrti je zkrátka život v přírodě!

Kromě své výborné pozice má tato část Vancouveru další velké plus: extrémně přátelské a tolerantní obyvatele, na které narazíte v celé aglomeraci. Rádi se seznamují s jakýmkoliv cizincem a poslouchají, jako jim lámavou angličtinou vypráví svůj osud. Vancouver je sice bývalá britská kolonie, ale na rozdíl od Británie se tu cítíte jako doma od prvého dne příjezdu. Místní považují cizinecký přízvuk za roztomilý a zajímavý, protože je zajímá, jaký příběh se za ním skrývá. Co mne udivovalo, byly věčné otázky jako „Proč tu nechceš zůstat navždy?“ anebo „Pročpak bys šla zpátky?“ Tyhle zvláštnosti způsobuje složení místní populace: skoro každý je tam emigrant a jen málo lidí, co tam žijí, se tam taky narodili. Důvodem množstva mladých imigrantů jsou nespočetné možnosti práce a aktivit ve volném čase, zatím co starší se stěhují pryč do hlavního města Viktorie (na Vancouver Island), protože je méně rušné. Takže většina lidí, co potkáte, jsou tam taky „noví“ a snaží se spřátelit stejně jako vy. Odvrácená strana mince ale je, že první osadníci zabrali půdu Indiánům násilím. Nemůžeme se proto divit, že mnozí z nich pořád žijí ve vlastních komunitách a snaží si uchovat aspoň několik výsad, jako jsou například nákupy bez daní anebo studium zdarma. I tak se nedá říct, že by byli konfliktní, právě naopak: moje nejlepší kamarádka byla napůl Indiánka, která prožila své dětství v rezervaci na severe Alberty (sousední province). Právě ona je jedním z nejlepších příkladů tolerance vůči všemu novému. Nedovedu si představit, že by na někoho odlišného poukazovala jinak než pozitivně. Být jiný přeci znamená být zajímavý a plný nových nápadů!

Samozřejmě, když se potká na jednom bodě tolik rozličných kultur, nemůže vzniknout nic jiného než skvělá mezinárodní kuchyň. Výběr jídel je přímo neuvěřitelný. Všechny je najdete na nejdelší a nejrušnější ulici Severního Vancouvru - Lonsdale street, která strmým svahem směřuje od moře k lesům, přes které se dostanete až na Aljašku. Na samém spodku ulice je přístav s trhem Lonsdale Quay, kde nakoupíte zeleninu, sladkosti a hotová jídla z celého světa. Mezi nejpopulárnější patří íránské, turecké, čínské a francouzské a slovanské dobroty. Moje oblíbené jídlo bylo sushi, které vás vyjde asi na 7 „babek“ (120 Kč) a vyrábí se z úplně čerstvé a syrové ryby. Pokud nemáte zrovna hlad, je tam mnoho stánku s ručně vyrobenými šaty, šperky a suvenýry. Skoro každá druhá budova na Lonsdale je „coffee shop“, no na rozdíl od Amsterdamu tam skutečně prodávají kávu. „Tady nebo sebou?“ je základní otázka pestré kultury kávy, kam patří i její umělecké ztvárnění. Každá kavárna má své stále zákazníky; ti jsou však příliš vytížení na to, aby si v ní poseděli. Když si však najdete čas, můžete si s „baristou“ povídat celé hodiny. Někdy jsem mněla pocit, že je neučí jenom dělat dokonalé latte, ale taky naslouchat lidským problémům. Zákazníci s nimi prakticky tráví víc času než se svými přáteli a proto se mezi nimi často vytváří výjimečný vztah.

Zaujalo mne, kolik lidí si v Kanadě bez problémů plní své sny z dětství. Lehko vyděláte dost peněz na přežití už při polovičním úvazku a zbytek času se můžete věnovat tomu, co vás skutečně baví. Pokud jste například „blázen“ do lyžování, zaměstnáte se v létě a za ušetřené peníze celou zimu lyžujete. Navíc je tu velmi příjemná pracovní morálka: nejdůležitější jsou v zaměstnání vztahy se zákazníky a s kolegy, ale nikdo přitom nezasahuje do vašeho způsobu dosažení dobrého výsledku. Kanadský šéf podle všeho zodpovídá za práci svých podřízených, a proto se je snaží všemožně motivovat a odměňovat. Naše manažerka nám kupovala jídlo a sladkosti a na konci úspěšného měsíce jsme dostávali dárkové poukazy a extra peníze. Jelikož jsem pracovala na čtyřech různých místech, můžu říct, že to skutečně není žádná výjimka.

Imigrovat do Kanady sice není lehké, ale ti, co to dokáží, si tamní život o to víc váží. Domy a auta jsou běžně odemknuté a taky najdete spoustu zachovalého nábytku, elektroniky, hraček a kol jako dárky vedle odpadkových košů. A tak ušetříte peníze z vaší dobře zaplacené práce, kde se vás šéf snaží kvůli pozitivní motivaci odměnit za každou drobnost. Po práci vyjdete do světa zeleně, stovky let starých stromů a zvířat, které znáte jen z programu Discovery. Třešničkou na dortu je, že se na vás na ulici kolemjdoucí usmívají (teda když zrovna neprší šestý den bez přestávky). Máte už před očima obraz Zaslíbené země?

 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

KULTÚRA

Trump nie je taký hlúpy, ako ho hrám ja, pripúšťa herec Alec Baldwin

Americký herec dokonalo zosmiešňuje budúceho prezidenta. Prestane, len keď Trump splní jeho podmienku.

SVET

Člověk v tísni: Z Donecka nás vyhnala aj ruská propaganda

Ruské médiá tvrdia, že humanitárna pomoc je využívaná na špionáž, hovorí JAN MRKVIČKA.


Už ste čítali?